Evangelizace je úkol hlásat dobrou zprávu o spáse Ježíše Krista takovým způsobem, aby se lidé cítili přitahováni do vztahu s ním. Přesto by bylo nemístné přemýšlet o hlásání jako o dalším „úkolu” nebo “službě” uvnitř církve. Evangelizace je odpověď církve na velké poslání, kde Ježíš řekl učedníkům “Jděte a získávejte za učedníky”. Tím se z toho stává zodpovědnost celé církve. Papež Pavel VI. učil, že evangelizace je “nejhlubší identitou církve” a že “církev existuje, aby evangelizovala”. Proto evangelizace nemá být něco, co církev dělá, ale musí se stát součástí naší metodologie, a tak ovlivňovat všechno, co děláme. Existuje tendence zastiňovat evangelizaci věcmi jako je katecheze. Proto musíme vědomě dávat evangelizaci nepoměrně víc času, energie a zdrojů. Pokud se to nestane naší vědomou snahou, pak se nejdůležitější úkol církve – získávání, formace, vybavení a rozesílání učedníků – utopí ve všem ostatním ruchu, který vyžaduje naši pozornost, čas a zdroje.